(Studentský Velehrad)

Já už bych dneska klidně mohla odjet domů! Nevěřím tomu, že by mě tu nějaká další přednáška nadchla ještě víc než tahle.

Svůj názor jsem skutečně o čtyři dny později, když jsem odjížděla, nezměnila. Tento člověk mě skutečně dostal. Nedokážu přesně popsat čím. Možná by stálo za to zmínit, jak jsem se na tuto přednášku dostala. Myslela jsem si, že mám jasno, na kterou přednášku se dnes vydám. Marka Orka Váchu mám moc ráda a ráda na jeho přednášky chodím taky proto, že učil u nás ve škole a je tam doma stejně jako já, ačkoli už tam nestuduji a on tam už neučí. Ale pak mně kamarádka upozornila na „Boppiho“. Nedokázala jsem pochopit proč. Nějaký mladý Švýcar, nic o něm nevím, proč bych na něho měla chodit. Moje kamarádka mi prozradila, že si Boppiho vyhledala na internetu, než jsme na Velehrad odjeli. Dívala se na něj na jednom videu, kde hovořil německy. Ona německy nemluví. Avšak přesto se na něho vydržela dívat a poslouchat ho, protože z jeho projevu bylo cítit něco, co se skutečně musí v přítomnosti s ním zažít. Obrovská síla, energie, radost a naděje, která na nás začala působit, jakmile začal vyprávět.

Přišel a usmíval se. První, co nám sdělil, bylo, že nerad mluví na veřejnosti a především, že neumí anglicky, ale přesto se bude snažit mluvit, jak nejlépe bude umět. (Od organizátorů jsem se později dozvěděla, že se původně uvažovalo o tlumočení přednášky, ale nakonec se dohodli takto. Zpětně si myslím, že to byl nejlepší nápad.) Malinko mě to zarazilo, protože jsem se bála, že mu nebudu příliš rozumět, když to s mojí angličtinou není zrovna slavné. Nicméně zázrakem jsem mu rozuměla skoro vše, co řekl a hltala jsem každé jeho slovo. Při představení mluvil o své rodině, o tom, jak se se svou paní seznámili a už zde se nám snažil ukázat, jak si s námi Bůh skutečně hraje, že to, co se nám zdá na první pohled takové, může být nakonec úplně jiné. Když se seznámil se svojí ženou, prý si do deníku napsala něco v tom smyslu, jak se jí Boppi nelíbí, jak je jí nesympatický, že je pro ni “ugly” … A stejně se nakonec vzali a mají spolu 3 krásné malé slečny (a čtvrtou na cestě). Pak začal vyprávět o svém životě, jak stejně tak jako pro nás, tak i pro něho bylo těžké přijmout to, co od něho Bůh žádá, jak pro něho bylo těžké nechat se jím vést. Nikdy nechtěl být “missionare”. Ale Bůh si ho vyvolil a pomohl mu se vším, takže Boppi měl možnost zjistit, že to skutečně jde.

A na tomto místě se začal přibližovat našemu velehradskému tématu LIMITY. Nejvíc mě zasáhly 2 z jeho myšlenek:

  1.        Don’t limit yourself

Nelimituj se. Před spoustou věcí v životě utíkáme, vyhýbáme se jim. I když třeba podvědomě tušíme, že by nás tam Bůh rád viděl. Obhajujeme se, proč bychom to neměli být my, co nám v tom brání, čeho se bojíme. Boppi nás v takovém případě perfektně přirovnal k Mojžíšovi. Kolikrát přišel za Hospodinem a vysvětloval mu, proč to nemůže být on, proč by to měl být jeho bratr. Stejně tak i my si často klademe svoje vlastní limity. Ale Bůh ne. Když nás někde chce mít, pomůže nám v tom se tam dostat. Bude tam s námi. On si vyvolil NÁS.

“What’s your excuse?”

“Don’t limit your challenges. Challenge your limits.”

  1.        Don‘t let people limit you

Co jsem já? Co o mně říkají ostatní? Jaký jsem? Boppi si také kladl tyto otázky. Také díky své misionářské činnosti na ně dostával dvojí odpovědi, které byly stejně odlišné jako skupina lidí, která je dávala. Jednou ho nazvali hrdinou, byli naprosto fascinováni tím, co jim vyprávěl. Poté mluvil s mladými lidmi, kteří se dopustili deliktu a ti se mu vysmáli. Pro ně byl “stupid”. Je až paradoxní, jak lidé vnímají ty druhé. Jde stále o stejného člověka a přitom pokud bychom soudili jen na základě mínění druhých, musel by Boppi být dva zcela odlišní lidé. Uvědomil si, že ani jedni jej nedokáží vidět zcela takového, jaký doopravdy je. Ani jedni nemají zcela pravdu. Jediný, kdo každičkého člověka na tomhle světě doopravdy vidí přesně takového jaký je, je Bůh. Protože pro Boha limity neexistují. Nenech ostatní, aby tě limitovali. Bůh si vyvolil tebe a dobře ví, proč na tom místě, v této situaci, proč tento úkol svěřil právě tobě. Vždyť otec od krále Davida přivedl ukázat všechny syny, o kterých si myslel, proč jsou dobří k tomu, aby mohli vládnout. Davida nechal stranou, nevěřil tomu, že by se mohl stát králem. Ale Bůh tomu věřil. A vyzbrojil Davida vším, co bylo potřeba k tomu, aby byl dobrý král. Tento postup je stále aktuální.

Nebojme se odevzdat a jít. Možná bych se na ten Erasmus měla rozjet...

 Photo by Tomáš Chlouba