„Vezměte a jezte z toho všichni.“
Slova jak blesk z čistého nebe. Opět přišla bohužel jedna z nedělí, kdy jsem šla do kostela automaticky, protože tam prostě každou neděli chodím. S žádnou vizí, s žádnou touhou, jenom protože je neděle. Bylo mi už dopředu líto, že asi půjdu k přijímání a možná si to dnes ani nijak neprožiju. A pak jsem uslyšela ta slova: „...jezte z toho všichni.“ Opravdu řekl všichni, nepřeslechla jsem se. Ježíš nás zve všechny, I Tebe, i Tebe a tam toho taky. Všechny. A nic za to nechce. Naráz jsem si vzpomněla na ta povzbuzující slova otce Czendlika, že Ježíš nás opravdu zve všechny bezpodmínečně a s radostí. Je to pravda. Proto jsem najednou od Studentského Velehradu chodívala ke svatému přijímání s radostí a s úsměvem, s chutí. Ne, protože je to součástí obřadu.
A pak jsem si znovu promítla do srdce promluvu toho mladého jáhna, který nám připomínal, že „Otec nám s Ním (s Ježíšem) skutečně daroval všecko“. Co je moje, je Jeho. A co je Jeho, je také moje. Zve nás k sobě všechny a bez vyjímky. I když se stydíme, i když si myslíme, že toho nejsme hodni. On stejně čeká, jako třeba my často čekáme, až za námi přijde někdo, na kom nám záleží. On na nás taky čeká. Nenechme ho čekat. :) Můžeme s ním jíst přece všichni!
Helenko,je to tak. Mě Duch svatý také zvednul z lavice,když jsem měl po zpovědi a příjmul jsem Tělo Páně. Potom jsem tu zkutečnost knězi vypověděl,že na svátosti nemám nárok,protože žiji v nepožehnaném manželství. On mi řekl,ať klidně dál přijímám,že pro mne získá výjimku od biskupa.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.